Na tělo Eliška Lhotská

Autorka ve své tvorbě navazuje na sklářskou tradici, s níž je spojená prostřednictvím svého otce, skláře Zdeňka Lhotského. Tento odkaz však rozvíjí vlastním, současným jazykem. Její šperky propojují křehkost s vnitřní pevností a citlivě pracují s materiálem i významem.

Pro výstavu v Severočeském muzeu připravuje Eliška Lhotská site specific instalaci, v níž se její šperky setkávají s volnou tvorbou. Výsledkem je prostorový celek, který překračuje hranice klasické prezentace šperku a zve návštěvníka k pozornému vnímání detailu i celku.

Šperkařka ve své tvorbě propojuje osobní zkušenost s hlubokým porozuměním materiálu. Vyrůstala v prostředí spojeném se sklem, což formovalo její cit pro detail, strukturu i proces vzniku. Její práce se pohybuje mezi designem a volnou tvorbou. Šperk je pro ni prostředkem vyjádření a komunikace – často odráží témata křehkosti, vytrvalosti a vnitřní síly. V posledních letech se její tvorba stále více otevírá prostoru. Vedle jednotlivých objektů vznikají i instalace, které rozvíjejí šperk jako součást širšího celku a umožňují divákovi vstoupit do jeho významu.